Včelařská konference

V dnešní běžné krajině je to tak na chov maximálně 5 - 10 včelstev na kilometr čtvereční, aby ta včelstva měla dostatek snůšky po celou sezónu a dokázala tak prosperovat.<

Chov včel a třeba holubů lze přirovnat jako hru k letadlu. Pokud se vyčerpá plocha, letadlo padá a nezkušení piloti sním, co zůstávají, zakládají díky touze po zisku další letadla.

(prodeje zboží pro let, domluvené prodejní aukce kvůli novému hráči co se chytne touhy vydělávat a který donese peníze do kola, dominantní investor s udržovací agenturou jako vláda a spolek, ...) Hodně průhledné to bylo u chovu žížal, šneků. U některých chovů je prostě letadlo sofistikovanější.

Sám se takových komerčních her neúčastním, protože mým cílem není udržovat letadlo ve stadiech vzniku a zániků, ale cílím na produkty. Které jak vidno vláda nahradí dovozem s poplácáním dovozce po zádech. Takže promiňte ale chov včel prostě letadlem je. Typické znaky nutnosti pádu letadla jsou dřívější dotace které se odříznou v případě nejvyššího zisku. (celový příjem přímý i nepřímý z DPH odvedené před pádem je krátkodobou velmi ziskovou ekonomikou, něco jako získat včely, vytočit všechen med a nechat včelstva umřít)

Spíš je včelaření taková přetrvávající "obecní pastvina". Společný zdroj pro komunitu, jejíž členové nejsou dostatečně majetní, aby měli v dostatečné rozloze své soukromé pozemky. A jejíž využívání je zadarmo. Takže zdánlivě čím ve větší intenzitě ji někdo začne využívat, tím víc z ní dostane.
Jenže využití obecních pastvin bylo regulované. Jednak veřejným míněním vesnice a jednak úředně starostou či správou vesnice. Protože pást na obecním 5 - 10 svých hus, aby rodina měla jednou, dvakrát za měsíc z těch hus maso bylo v pořádku, protože potom vyšla ta trávy na husy všech chudých. Ale rozšířit počet těch hus na 100, 200 aby rodinka mohla 100 - 150 hus prodat, už nešlo, protože by potom na obecním nezbyla tráva pro ostatní husy.
Ale ve včelaření to jde. Včelař si klidně a jednostranně rozšíří počet svých včelstev tolik, že už zdroje krajiny nestačí a omezuje tak sousední včelaře. A pak se včelaři doslova "přetahují" všelijakými moderními technologiemi chovu a kupováním zízhračných linií matek a futrováním včel cukrem o to omezené množství medu, které krajina nabízí tím, že se snaží, by jejich včely hromadně neuhynuly a naopak ten med na rozdíl od včel souseda "vytěžily".